Stoletá válka

foto

Co musíte znát?
FRANCIE PROTI ANGLII - POČÁTEK KONFLIKTU
 
 
  • Anglii ovládl Vilém Dobyvatel (1066), vévoda z fran­couzské Normandie.
  • Svého vítězství nový anglic­ký král dokonale využil.
  • Zmocnil se veškeré půdy a dal sepsat její přesný soupis. 
  • Teprve pak přidělil její část jako léno svým baro­nům a rytířům.
  • Baroni museli králi odvádět přes­ně stanovené daně (podle přidělené půdy) a věrně mu sloužit, jinak mohli o svá léna přijít.
  • Nad krá­lovstvím, rozděleným do hrabství, bděli královi úředníci - šerifové.
  • Zcela jinak vypadala v té době situace ve Francii.­
  • Zde se po pádu Karlovců stal francouzským králem Hugo Kapet (987 - 996).
  • Zprvu ovládal jen nevelké území kolem Paříže.
  • Ostatní velmoži sice uznávali Kapetovce za své krále a lenní pány, mno­zí z hrabat a vévodů však měli více půdy i moci než panovník a počínali si zcela samostatně.
  • Mezi nej­mocnější patřili právě normandští vévodové - Vi­lém Dobyvatel a jeho nástupci - angličtí králové.
  • Postupně však moc rodu Kapetovců sílila a fran­couzští králové se snažili prosadit i za hranicemi své domény.
  • Cestu jim však zkřížila Anglie.
Kapetovci a Plantageneti
 
 
  • Situace, kdy angličtí králové ovládali část území Francie - zde byli formálně vazaly francouzských králů - vyvolávala mezi Anglií a Francií třenice, které nejednou přerostly do válečných střetů.
  • Roku 1154 se stal anglickým králem Jindřich II. z nové dynastie Plantagenetů [plentežnytů], který zdědil rozsáhlé panství ve Francii.
  • Byl to rázný panovník, toužící po pevné vládě i válečné slávě.
  • Nejprve upevnil svou pozici v Anglii a omezil vliv šlechty.
  • Pak se rozhodl, že si plně podřídí í církev.
  • Prosadil, aby se jeho oblíbený druh Thomas Becket stal arcibiskupem v Canterbury.
  • Becket, který v té době byl Jindřichovým kancléřem. 
  • Když se stal arci­biskupem, zcela se změnil.
  • Svůj úřad bral velmi vážně, chápal jej jako službu Bohu.
  • Žil ctnostným životem a začal prosazovat nezávislost církve na králi.
  • Konflikt obou mužů skončil tragicky: králi oddaní baroni nepohodlného arcibiskupa zavraždili.
  • Jindřich se poté musel kát, aby nebyl vyobcován z církve.
  • Becketa pak prohlásila církev za světce.
  • Jindřich II. stejně důrazně hájil své zájmy i ve Francii.
  • Využil rozvodu francouzského krále s Eleonorou Akvitánskou, dědičkou rozsáhlého území na jihozápadě Francie, a sám se s ní oženil.
  • Spolu se svým panstvím v Normandii rázem ovlá­dal celou západní polovinu Francie.
  • Vlastnil tak větší území než jeho lenní pan francouzský král.
  • Vláda Kapetovců tím byla ohrožena.
  • Válka, která vypukla, trvala s přestávkami dlouhá léta.
Oslabení Anglie
 
 
  • Nečekanou ránu zasadili anglickému Jindřicho­vi jeho vlastní synové.
  • Ti se v boji o nástupnictví na anglický trůn neváhali spojit s francouzským králem.
  • Po Jindřichově smrti autorita anglického panovníka velmi poklesla.
  • Richard I. zvaný Lvi srdce (1189 - 1199) byl sice opěvovaným hrdinou křížové výpravy, ale na zpáteční cestě ho zajali v Německu a z vězení ho propustili až po letech za velké výkupné.
  • V zemi zatím panoval jeho bratr Jan zvaný Bezzemek (1199 - 1216).
  • Za jeho vlády, která nakonec vedla až ke vzpouře šlechty, měl působit legendami opěvovaný hrdina Robin Hood.
  • Zároveň Plantagenetům vyrostl velmi nebezpečný soupeř, schopný francouzský král Filip August (1180 - 1223).
  • Tomu se podařilo dosáhnout v boji s Anglií významných úspěchů.
  • Za Jana Bezzemka ztratili Angličané téměř všechny državy ve Fran­cii s výjimkou úzkého pásu západního pobřeží při Atlantiku.
  • V rozhodující bitvě u Bouvines (1214) totiž Filip II. porazil drtivě Angličany i s je­jich spojenci (včetně císaře).
Magna charta
 
 
  • Ztráty území ve Francii vyvolaly silnou ne­voli anglických baronů.
  • Zatímco panovačného Jindřicha se báli, nehodlali snášet svévoli jeho poraženého syna.
  • Roku 1215 proti králi Janovi povstali, zajali ho a donutili podepsat Velkou listinu svobod (latinsky Magna charta libertatum).
  • Tento dokument omezil královskou moc a šlechtě i některým městům zajistil řadu výsad.
  • Potvrdil také už dříve existující Velkou královskou radu, v níž zasedali nejvýznamněj­ší šlechtici a církevní hodnostáři.
  • Jejím právem bylo dohlížet na královskou vládu.
  • Tato rada se stala zárodkem pozdějšího parlamentu.
  • Po smrti Jana Bezzemka se o anglickou koru­nu začal ucházet sám francouzský král Filip II.
  • Angličtí baroni však dali raději přednost Janovu synovi Jindřichu III. (1216 - 1272), kterému bylo teprve 9 let.
  • Šlechta si libovala, že bude vládnout místo něj.
  • To pro ni bylo výhodnější než pevná vláda francouzského Filipa.

 

 

ANGLIE PROTI FRANCII - STOLETÁ VÁLKA
 
 
  • Filip August dosáhl velkých úspěchů, když se zmocnil většiny anglického panství ve Francii a upevnil královskou moc.
  • Jeho nástupci - přede­vším Filip IV. Sličný (1285 - 1314) - si vedli stejně zdatně.
  • Král Filip IV. vedl řadu úspěšných válek i diplomatických jednání a rozšířil svou přímou vládu na většinu území Francie.
  • Jeho vliv se ne­zmenšil ani poté, co začal svolávat generální sta­vy - středověkou obdobu parlamentu.
  • Zasedali v nich volení zástupci stavů, tedy těch skupin obyvatelstva, které měly právo podílet se na sprá­vě státu: šlechty, církve a královských měst.
  • Ge­nerální stavy krále neomezovaly, spíše mu pomá­haly.
  • Postavily se například na stranu Filipa IV. v jeho zápase s církví, kterou chtěl král zdanit.
  • Po dočasném oslabení si své postavení upevnili také angličtí králové.
  • Bylo to především zásluhou obranné politiky Eduarda (1272 - 1307), který se jako první pokusil dobýt celé Britské ostrovy.
  • Připojením keltského Walesu a výboji do Skotska zaměstnal šlechtu, která pak méně zasa­hovala do vlastních záležitostí krále.
  • Také v Anglii na základě Velké rady vzniklo stavovské zastupi­telstvo - parlament.
  • Už ve 14. století se rozdělil na dvě komory: horní sněmovnu lordů (zde zasedali baroni a vysocí církevní hodnostáři) a dolní sně­movnu, tvořenou volenými zástupci jednotlivých hrabství (rytíři) a královských měst.
Zahájení stoleté války
 
 
  • Počátkem 14. století byla Francie nejmocnějším státem západní Evropy.
  • Na jejím území se však stále nacházely menší anglické državy, kterých se Angličané za žádnou cenu nehodlali vzdát.
  • An­glie navíc projevovala značný zájem o hrabství Flandry, dosud volně připojené k francouzskému království.
  • Flandry byly velmi bohatou zemí s roz­vinutou výrobou sukna.
  • Hlavní surovina - vlna - se sem dovážela z Anglie, kde se hojně chovaly
  • Roku 1337 zahájil anglický král Eduard III. (vládl 1327-1377) bojem o Flandry válku s Fran­cií jejíhož konce se neměl dožít nikdo ze současníků.
  • Trvala přes sto let (odtud stoletá válka) a vítězství se střídavě přiklánělo k oběma znepřáteleným stranám.
  • Velkou zásluhu na počátečních vítězstvích Anglie měli proslulí lučištníci.
  • Ti smetli výkvět francouzského rytířstva v bitvě u Kresčaku (francouzsky Crécy) roku 1346.
  • Zahynul v ní i český král Jan Lucemburský.
  • I další boje se odehrávaly ve Francii, jejíž území značně pustošily.
  • Proto tu vzniklo velké rolnické povstání a také lidové bouře v Paříži.
  • Jen s obtížemi čelil francouzský král a šlechta všem problémům.
  • Poté však Francouzi změnili taktiku boje a začali slavit úspěchy.
  • Velkým bitvám, v nichž Angličané dříve s převahou vítězili, se Francouzi vyhýbali.
  • Uzavře­li se v nedobytných hradech a za hradbami měst a podnikali odtud drobné výpady.
  • Francouzské vojsko postupně vytlačovalo Angličany, až boje načas utichly.
  • Přispěla k tomu i epidemie moru.
Jana z Arku a konec stoleté války
 
 
  • Po neúspěchu ve válce se Anglie musela potý­kat s řadou potíží. I ji postihlo rolnické povstání (1381), které nabylo velkého rozsahu.
  • Roku 1399 vystřídal na trůně dynastii Plantagenetů spříz­něný rod Lancasterů [lenkestrů].
  • Jeho postavení bylo zpočátku nepevné, proto se Jindřich V. (vlá­dl 1413 - 1422) pokusil získat vážnost obnovením války ve Francii.
  • Anglické vojsko hned po vylo­dění zvítězilo u Azincourtu (1415) a rychle ovládlo celý sever Francie včetně Paříže.
  • V této těžké době se obrany země chopil prostý lid v čele se statečnou Janou z Arku (Jane d'Arc [žan dark]).
  • V čele vojska odrazila Angličany od měs­ta Orléans (1429), které obléhali, a dobyla staré korunovační město Remeš.
  • Zde se pak nechal korunovat Karel VII. (1422 - 1461), právoplatný dědic trůnu, francouzským králem.
  • Brzy na to se však Jana dostala do zajetí Angličanů a byla upá­lena jako čarodějnice (1431).
  • Angličané doufali, že tím odpor Francouzů zlomí.
  • Upálená hrdinka se však stala symbolem boje proti Anglii.
  • Následo­val jeden francouzský úspěch za druhým.
  • Fran­couzský král, aby mohl dát všechny síly do boje s Angličany, musel uzavřít smír se svými domácí­mi protivníky.
  • Za dlouhých bojů, kdy byla králov­ská moc oslabena, vzrostla síla mnoha šlechticů.
  • K nejmocnějším patřili především královi pří­buzní, mocní burgundští vévodové.
  • Teprve když francouzský král s burgundským vévodou Fili­pem dosáhl smíření (musel souhlasit s jeho vládou v bohatém Nizozemí) a reorganizoval armádu, ví­tězství Francie už nestálo nic v cestě.
  • Když roku 1453 stoletá válka definitivně skončila, zůstalo Angličanům na kontinentě jediné město - přístav Calais [kalé].
  • Francie opět patřila k nejmocnějším státům Evropy.
 
 foto