›  Přehled dějin  ›  5 - Slované

Slované

• ---

  Kolem roku 500 nastal v Evropě po předchozím náporu „stěhujících se národů“ víceméně klid,  poražení Hunové ztratili po Attilově smrti (453) útočnou sílu a na území bývalé západořímské říše se upevňovala království Germánů.
• Náhle se však objevila mnohem mohutnější vlna nájezdní­ků - byli to Slované, o kterých do té doby v Evropě nikdo neslyšel, ti během dvou století osídlili obrov­ský prostor od Labe k hornímu toku Volhy a od Baltského moře až po řecké ostrovy v Egejském moři…

• Dodnes vědci řeší otázku, kde byla pravlast Slo­vanů, staří Slované totiž žili až do doby stěhování národů v odlehlých končinách, kde nebyl nikdo, kdo by o nich zanechal písemné svědectví.  
• První zprávy o nich podali byzantští dějepisci až v 6. století - jen na základě srovnání jazyků lze přibližně určit, že sídla Praslovanů se rozkláda­la zřejmě severně od Karpat mezi řekami Vislou a Dněprem -  tzn. v oblasti ležící mezi baltskými kmeny a Germány - proto se slovanské řeči dnes nejvíce podobají jazykům balt­ským (jimiž mluví Litevci a Lotyši).
• Ze stejných důvodů jako dříve Germáni opustili také Slované svá původní sídla a vydali se hledat úrodnou půdu i dobývat válečnou kořist a slávu. Ně­kteří z nich také prchali před nájezdy Avarů, ti přitáhli do Evropy ve druhé polovině 6. století ze středoasijských stepí jako kdysi Hunové, na území dnešního Maďarska a v jeho okolí si pak Avaři založili říši a podrobili si Slovany, kteří se zde usadili před jejich příchodem.

• ---

  Slované byli zdatnými válečníky, romantická představa o mírumilovnosti slovanského rolníka, který je protikladem bojechtivé­ho germánského válečníka, je hluboce mylná do čela se dostal náčelník, který se později stal vládcem, kníže­tem.
• Na rozdíl od Římanů nebojovali Slované v uspořádaném útvaru, proto jim nevyhovovala rovná, přehledná krajina, nečekaně útočili ze zálohy a přepadávali nepřítele v lesních houštinách nebo v horských úžlabinách; zajatce slovanští bojovníci zpočátku surově zabíjeli, později je brali do otroctví.
• Otroci u Slovanů pracovali společně se svými pány a byli a tom mnohem lépe než například otroci v Římě, po určité době byli propuštěni.

• Ze své pravlasti se Slované rozešli třemi základní­mi směry.
• Skupiny, které postupovaly na západ, do střední Evropy, zde našly po odchodu germánských kmenů oblasti jen málo zalidněné, to umožnilo Slovanům proniknout až k Labi a na pobřeží Baltského moře.
• V opačném směru, na vý­chodě, ležela před slovanským lidem, který překro­čil řeku Dněpr, nedozírná a jen řídce osídlená Vý­chodoevropská rovina.
• Ve zcela jiných podmínkách se ocitli slo­vanští bojovníci postupující jižním směrem na Bal­kánský poloostrov.
• Balkán patřil až po dunajskou hranici k byzantské říši; jedině tady narazili Slova­né na organizovaný odpor.
• Příchod Slovanů do střední a jižní Evropy, jejich postup dále na východ a vytvoření slovanských říší ukončily stěhování národů…

• Slovanští rolníci - bojovníci se usazovali převážně tam, kde už předchozí obyvatelstvo vykácelo původní hvozd, ale později svá pole opustilo - ta pak větši­nou zarostla křovisky.
• Noví osadníci porost vypáli­li (žďáření) a zemi zorali - používali k tomu jedno­duché rádlo, pole se nejprve pohnojila pope­lem z vypáleného porostu, po sklizni zaoráním ne­bo vypálením vysokého strniště a výkaly dobytka, který se na něm pásl…
• Rolníci svá pole obdělali však nedokonale, takže dávala stále nižší úrodu, proto je nechávali po určitou dobu ležet ladem, aby se uživili, vymý­tili další kus lesa a svoji osadu přenesli blíže k novým polím, po létech se vraceli na původní místo.
• Teprve v 8.-9. století se zemědělská tech­nika zdokonalila natolik, že se rolníci mohli usadit natrvalo.

• Hlavní pěstovanou plodinou bylo obilí, přede­vším pšenice, dále luštěniny - hrách a čočka.
• Aby zrno při sklizni nevypadávalo z klasů, žali rolníci svazky obilí uchopené do hrstí srpy, potom obilí vymlátili cepy.
• Mouka se získávala mletím zrna na ručních kamenných mlýncích, z ní se pekl chléb a vařila sladká i slaná kaše, obilí bylo také základem pro výrobu piva.
• Důležitou roli měl proto chov do­bytka a drůbeže, chovala se prasata, ovce, kozy, slepice a především krávy, staří Slované chovali také jízdní koně a psy.
• Dobytek nebyl ustájen, ale pobýval venku na pastvinách, prasata a drůbež si hledaly potravu v lese nebo po sklizni na poli; důleži­tou součástí potravy byly ryby; lesní zvěř se lovila spíše pro kožešinu než pro maso; jediným sladid­lem byl med, ze kterého se také vyráběl alkoholic­ký nápoj medovina.

• Staří Slované žili většinou v polozemnicích, pro­stých příbytcích čtvercového půdorysu, částečně zahloubených do země, stěny obydlí stavěli z trá­mů, nebo pletli z proutí a vymazávali je hlínou.
• Prostor uvnitř nebyl členěn, podlaha byla z udusané hlíny. Místo otevřeného ohniště už většinou stála v koutě místnosti kamenná pec, z níž kouř odcházel dírou ve stropě.
• Po trvalém usazení se někteří osadníci začali věno­vat řemeslu a zanechali práce na poli, byli to především hutníci a kováři.
• Vznikaly nezbytné pracovní nástroje (např. rádla, kosy, srpy, nože) i výzbroj a vý­stroj bojovníků, osamostatnili se také hrnčíři, nádoby nejprve formovali v rukách, později začali používat otočný hrnčířský kruh na ruční nebo nožní pohon.
• Většinu dalších předmětů si vyráběli podomácku v každé rodině sami: oděv, obuv, pracovní nářadí, jednoduchý nábytek nebo dřevěné misky.
• První slovanské osady byly malé a rozptýlené po krajině; obklopovaly je rozsáhlé hvozdy a pustiny, jejich obyvatelé museli být hospodářsky soběstační, protože možnosti obchodovat byly mizivé; jen občas přicházeli do těchto míst kupci z dalekých zemí, od nichž si Slované kupovali kovy, zbraně, sůl a jen výjimečně nějaké přepychové zboží; místní směna zasahovala pouze nejbližší okolí. V jejím rámci vy­měňovali specializovaní řemeslníci své výrobky za potraviny a další věci potřebné k životu…

• Před přijetím křesťanství byli Slované pohany – uctívali bůžky, kteří představovaly různé přírodní síly = mívali podobu pramenů, stromů, kamenů…
• Lidé je prosili o důležité věci = úrodu, zdraví, déšť…
• Bohem slunce a ochráncem úrody byl hlavní pohanský bůh – Svantovít.
• Bleskům a hromu vládl Perun.
• Bohyní jara byla Vesna.
• Bohyní smrti a zimy byla Morana = (k ní se vázal magický obřad, který je spojen s koncem zimy a příchodem jara a někde se dodržuje dodnes…).

   

Shrnutí:

• Pravlast Slovanů se rozkláda­la zřejmě severně od Karpat mezi řekami Vislou a Dněprem.
• V 5. – 7. století se začali stěhovat.
• Opustili svá původní sídla a vydali se hledat úrodnou půdu i dobývat válečnou kořist.
• Slované byli zdatnými válečníky.
• Ze své pravlasti se Slované rozešli třemi základní­mi směry:

 

1. na západ – do střední Evropy
2. na jih – na Balkánský poloostrov
3. na východ – do východní Evropy za řeku Dněpr

 

• Příchod Slovanů do střední a jižní Evropy, jejich postup dále na východ a vytvoření slovanských říší ukončily stěhování národů…