Reformace

foto

Co musíte znát?
  • Důraz na lidskou přirozenost a zájem o pozemský život, s nimiž přišlo renesanční myšlení, měl však i své stinné stránky.
  • Člověk nerozvíjel jen své kladné vlastnosti, nýbrž i záporné, jako jsou sobec­tví či pokrytectví.
  • Nepravosti nejrůznějšího druhu, včetně podvodů a vražd provázely život v renesan­ci stejně nedílně jako ušlechtilé myšlenky.
  • V boji proti ním italští humanisté poukazovali na ctnosti starých Řeků a Římanů.
  • Jinak tomu bylo v Německu a střední Evropě.
  • Tam antické dědictví nebylo tak silné jako v Itálii či Francii.
  • Proto zde kritici života společnosti na­cházeli hlavní zdroj svých představ o jejím uspořádání v Bibli. 
  • Její text přinášel podle nich původní a pozdějšími vlivy neporušenou podobu křesťan­ství.
  • A to včetně přísných mravních zásad pro život jedince i celé společnosti.
  • Vždyť obecné uvolnění mravů zasáhlo i církevní prostředí.
  • Není proto di­vu, že se znovu probudily myšlenky na reformu církve.
  • Jejich základem byl právě návrat k původnímu křesťanství.
  • Víme už, že stejnou myšlenku měli již v 15. století Jan Hus a jeho stoupenci a následovníci...
Luther a Kalvín
 
 
  • Mezi ty, kdo o správnosti názorů hlásaných cír­kví začali pochybovat, patřil i mnich Martin Luther (1483-1546).
  • Své pochyby zveřejnil r. 1517. Tehdy prý na vrata kostela ve Wittenberku přibil list se svými slavnými 95 články (tezemi), v nichž vysvětlil, podle jakých zásad má církev žít.
  • Podob­ně jako Jan Hus, odsoudil i on prodávání odpustků.
  • Tentokrát se začaly prodávat proto, že papežská kurie potřebovala další peníze na přestavbu chrá­mu sv. Petra v Římě.
  • Lutherovy myšlenky však mířily podstatně dál.
  • Chtěl napravit celý způsob života římské církve. 
  • Papež označil jeho názory za kacířské a dal jej do klatby.
  • Luther se ale rozhodl k činu, který neměl do té doby obdoby: papežskou bulu veřejně spálil.
  • Tím přeťal všechny svazky, které jej k Římu dosud poutaly.
 
  • Lutherovy názory i jeho postoj vůči papeži pod­porovala i nemalá část německé šlechty.
  • Vedly ji k tomu stejně důvody náboženské jako zištné.
  • Roz­por mezi zásadami hlásanými církví a jejím skutečným životem byl příliš viditelný.
  • Z podpory Lutherova učení vznikla nakonec nova církev luteránská či také protestantská.

 

  • Bylo zřejmé, že náboženský život spočívá pouze ve vykonávání předepsaných úkonů, v návštěvách bohoslužeb a přijímání svátostí.
  • Luther, stejně jako mnozí jeho reformní předchůdci a také následovníci, položil důraz na osobní víru jednotlivce.
  • Nejde přece jen o to, vykonávat pravidelně předepsané obřady.
  • Křesťan má svůj vztah k Bohu, jenž rozho­duje o jeho osudu, skutečně prožívat.
  • Luther obno­vil staré učení o tom, že Bůh sám už předem roz­hodl, zda ten či onen jedinec bude spasen, přijat do ráje, či nikoliv.
  • Tato myšlenka se pro další vývoj reformace ukázala jako podstatná.
  • Lutherovo učení se brzy začalo šířit nejen po německých státech, ale i dál, do Českého králov­ství, do Polska i Uher, na sever do skandinávských zemi.
  • Zasáhlo i Švýcarsko.
  • Tam z jeho myšlenek vyšel Jan Kalvín (1509-1564) a dále je rozvinul.
  • Své náboženské představy zpracoval nejen do uce­lené soustavy, ale promítl je i přímo do života měs­ta, v němž žil - Ženevy.
  • Ta měla být příkladem dokonalého společenského uspořádání.
 
  • Kalvín rozvedl Lutherovu myšlenku o naprosté Boží svrchovanosti nad člověkem do učení o jeho předurčenosti (predestinaci) buď ke spaseni, či k zatracení.
  • Protože důvody Božího rozhodnuti zůstávají lidskému rozumu nedostupné, nezbývá člo­věku nic jiného, než aby bezvýhradně uvěřil v naprostou Boží spravedlnost.
  • Těžko pochopitelné uče­ní o predestinaci však mělo své dobové zdůvodně­ní.
  • Právě jím chtěl Kalvín bojovat proti pouhému vnějšímu dodržování pravidel křesťanského života.
  • Nestačí konat jen dobré skutky, protože i ty mohu konat ze zištných důvodů.
 
  • Kalvínovy nároky na mravní život byly velice přísné.
  • Jeho učení ale lákalo svým úsilím o mravní nápravu života.
  • Své příznivce našlo i ve Francii, Nizozemí, Anglii, Skotsku, Uhrách, v českých ze­mích i v samotném Německu.
  • Vedle luteranismu se stalo druhým hlavním proudem reformačního myšlení.
Tridentský koncil
 
 
  • Rychlému rozšiřování reformace se katolíci sna­žili nejprve všemi možnými prostředky zabránit.
  • Bylo to ale úsilí marné.
  • K novým myšlenkám se hlásilo stále více lidí.
  • Katolická církev pochopila, že se musí sama změnit, reformovat, obnovit.
  • Pro­vést obnovu církve byl úkol pro nový církevní kon­cil.
  • Papež jej svolal do italského Tridentu.
  • Koncil zasedal s přestávkami téměř dvacet let (1545-1563) a svůj úkol splnil.
  • Jím zreformovaná katolická církev lépe čelila reformačním myšlen­kám.
  • Koncil upravil její učení a dal jí organizaci, kterou si udržela až do poloviny našeho století.
 
 
Shrnutí:
 
  • S příchodem humanismu se projevila snaha o reformu (nápravu) církve a celé společnosti.
  • Církev byla za svoje chování kritizována.
  • Reformátoři usilovali o návrat k původnímu křesťanství, důraz byl kladen na osobní víru jednotlivce.  
  • Tato snaha vedla ke vzniku nových církví, které vznikly na základě učení Martina Luthera (luteránství) a Jana Kalvína (kalvinismus).
  • Souhrnně se nazývají církve evangelické nebo také protestantské.
  • Na tridentském koncilu (1545-1563) se zreformovala i sama katolická církev.
 
 
 PIXEL - úvod2