Předbělohorská doba

foto

Co musíte znát?
 
1) ČESKÁ  PŘEDBĚLOHORSKÁ  SPOLEČNOST
 
 
  • Česká společnost měla v 16. století stále ještě středověkou podobu.
  • Lidé si nebyli rovni, ale byli rozděleni do různých společenských skupin.
  • Ty se lišily mírou práv, které měly, a postavením v poli­tickém životě.
  • Těmto skupinám se říkalo stavy a osobám, jež do nich patřily, stavové.
 
  • V samotných Čechách byly takové stavy tři.
  • Dva šlechtické a jeden městský.
  • Šlechtické tvořila vyšší šlechta - páni - a nižší šlechta - rytíři, jimž se říkalo také zemané.
  • Městský stav tvořili zástupci královských měst, mezi nimiž zaujímali přední místo měšťané z pražských měst.
  • V ostatních ze­mích českého státu, na Moravě, ve Slezsku a v Lužicích, si však své postavení alespoň zčásti udržela i katolická církev.
  • Proto na sněmech zase­dali i její zástupci.
 
  • Stavové měli značnou politickou moc. Nástrojem jejich moci byly zemské sněmy.
  • Scházely se oddě­leně pro každou zemi.
  • Byly vlastně obdobou dneš­ního parlamentu.
  • Nevolilo se však do nich, protože účast byla zaručena příslušností k některému ze stavů.
  • Právo účastnit se sněmu měl každý šlechtic a každé královské město na něj mohlo vyslat své vybrané zástupce.
  • Moc a vliv sněmů vycházely především z toho, že jedině stavové mohli králi povolovat vybírání daní.
  • Do značné míry tak kon­trolovali, kolik bude mít král a jeho dvůr peněz.
  • A těch nikdy nebylo nazbyt.
  • Měli ovšem i řadu dalších pravomocí a panovník při svém rozhodo­vání musel brát na stanoviska sněmů ohled.
  • Byl to ostatně také stavovský sněm, kdo jej za krále volil.
  • Tak rozsáhlé politické pravomoci získali stavové již za husitské doby, kdy byla královská moc velmi oslabena.
  • Především v rozhodování o vnitropoli­tických záležitostech se stavové s králem o politic­kou moc dělili.
 
  • Sněmy jednotlivých zemí byly samostatné, ale jejich postavení a vliv stejné nebyly.
  • Právně sice nikde neustanovené, ale obecně uznávané první místo mezi zemskými sněmy měl sněm český.
  • Ostatní se při svých rozhodnutích zpravidla řídily podle něj.
 
  • Takové uspořádání bylo trnem v oku jak nového krále Ferdinanda I. (nastoupil na trůn r. 1526), tak i jeho nástupců z habsburského rodu.
  • Všichni měli o postavení panovníka ve státě zcela jinou před­stavu.
  • Byli pevně přesvědčeni, že králova moc je svrchovaná, že ji nic a nikdo nemá omezovat.
  • Nad králem a jeho rozhodnutími již nemá být nic vyš­šího.
  • Stavové nemají právo o politických věcech spolurozhodovat.
  • Takovému způsobu vlády se říká panovnicky absolutismus.
  • Naproti tomu většina sta­vů bránila dosavadní způsob dělby moci.
  • Chtěli mít stavovský stát.
  • Oba názory stály v nesmiřitel­ném rozporu.
  • Mezi králem a stavy se proto rozho­řel ostrý politický boj.
  • Vítězem v něm mohla být jenom jedna ze soupeřících stran.
 
 
První český stavovský odboj
 
  • Po celé 16. století až do roku 1620 probíhal tu skrytý, tu otevřený boj mezi stoupenci stavovského uspořádání a zastánci absolutní královské vlády.
  • Prvním velikým střetnutím mezi oběma stranami byl první český stavovský odboj v letech 1546-1547.
  • Ferdinand tehdy českým stavům nařídil, aby po­stavili vojsko a po boku císaře Karla V. bojovali proti tzv. šmalkaldské jednotě.
  • Jednota byl obranný spolek německých nekatolických šlechticů a měst proti katolíkům.
  • Čeští stavové proti německým souvěrcům bojovat odmítli.
  • Na sněmech se ke vše­mu ještě pokusili o další omezení královských práv.
  • Jenomže šmalkaldská jednota byla poražena a čeští stavové se k samostatnému boji proti Habs­burkům neodhodlali.
  • Ferdinandovi se nakonec podvolili.
  • Ten využil situace a rozporů mezi jed­notlivými stavy a s tichým souhlasem šlechty po­trestal za odboj především města.
  • Postihl je hospo­dářsky a zlomil jejich politickou moc.
  • Dosáhl tak částečného vítězství, odstranit stavovský systém vlády však nemohl.
 
  • Politická moc jednotlivých stavů byla těsně svá­zána s jejich hospodářskou silou.
  • Polem politické­ho soupeření mezi šlechtou a městy se proto staly i hospodářské otázky.
  • Také v tomto sporu byla šlechta úspěšnější.
  • Prolomila výrobní privilegia měst a mnozí šlechtici začali i sami podnikat, především v zemědělství.
  • Některé, dosud nevý­znamné rody díky vlastnímu podnikání vybudovaly rozsáhlá a výnosná panství a vyšvihly se mezi nejbohatší a nejvlivnější šlechtu v zemi.

 

 
2) NÁBOŽENSKÉ POMĚRY V ČESKÉM STÁTĚ
 
 
  • Jako byla česká předbělohorská společnost rozdě­lena politicky, byla rozdělena i nábožensky.
  • Od přijetí jihlavských kompaktát (r. 1436) v ní byly právně uznávány dvě církve: katolická a husitská, zvaná také kališnická či utrakvistická (od latinské­ho slova utraque - obojí, tj. ti, kteří přijímají oltářní svátost „pod obojí způsobou").
 
  • Po Luthero­vě vystoupení r. 1517 pronikaly do zemí českého státu i německé reformační proudy, luterství a poz­ději i kalvínství.
  • Většina obyvatel českého státu se hlásila k některému z nekatolických vyznání.
  • Od­haduje se, že v 1. polovině 16. století tvořili katolí­ci v Čechách asi jednu desetinu obyvatelstva.
  • Po­stupem doby se ale jejich počet zvětšoval.
 
 
Luterství a kalvínství
 
  • Mezi obyvateli českého státu našlo Lutherovo učení velmi rychle své stoupence.
  • Není divu. Důvodů pro jeho přijetí tu bylo hned několik.
  • Záhy jej přijalo zejména německé obyvatelstvo v severních Čechách.
  • Zdejší města měla s přilehlými německý­mi oblastmi úzké hospodářské i kulturní styky.
  • Ty šíření luterství usnadňovaly.
  • Společné náboženské přesvědčení pak zase utužovalo vzájemné hospo­dářské a kulturní vztahy.
  • Studenti z těchto měst začali navštěvovat německé univerzity, které se přiklonily k novému vyznání, především univerzi­tu v „hlavním městě" reformace, ve Wittenberku.
 
  • Kališníci zase přivítali Lutherův rozhodný od­por proti papežově autoritě.
  • Na Husových následovnících dosud lpělo nařčení z kacířství - a od­padlíky od katolictví se nyní stal i velký počet Němců.
  • Ne všichni kališníci s Lutherovými myšlenkami souhlasili.
  • Byli i takoví, kteří chtěli zachovat kališnickou církev v podobě, kterou získala a kterou považovali za dědičku původních Husových myšlenek.
  • Ti se však stávali stále více menšinou.
  • Zví­tězili přívrženci Luthera. I oni však přejali z Luthe­rova učení jen některé myšlenky.
  • A tak i potom zůstala kališnická církev samostatnou a na luterán­ské církvi nezávislou.
 
  • Své vyznavače našel v českých zemích i další z reformačních proudů - kalvínství.
  • Pro svou mrav­ní přísnost a důslednost se stalo vítaným povzbuze­ním pro jednotu bratrskou.
  • Tato malá církev, k níž se hlásilo nanejvýš 5 % obyvatel, navazovala na myšlenky Petra Chelčického.
  • Chelčický (asi 1390-asi 1460) popíral staré učení o „trojím lidu" a hlásal rovnost všech lidí.
  • Nepřipouštěl také hro­madění majetku a zcela odmítal jakékoli násilí.
  • Byly to zásady nepochybně odpovídající předsta­vám o křesťanské spravedlnosti.
  • Zároveň se však tyto myšlenky daly jen stěží plně uskutečnit.
  • Jed­nota z nich postupně musela slevovat.
  • Myšlenky o mravní přísnosti života jedince i celé společnosti se však vzdát nechtěla.
  • Proto přivítala Kalvínovo učení, které se opíralo o tentýž základní princip.
 
 
Rekatolizace
 
  • Rychlému rozšiřování refor­mace se katolická církev snažila zabránit vlastní reformou.
  • Provedla ji na základě usnesení trident­ského koncilu (1545-1563).
  • Tato nová cesta, orientující se na „církev (tj. s reformací) bojující, se musela výrazně projevit právě v českém státě.
  • Vždyť právě tady byli nekatolíci ve velké převaze a měli v rukou i značnou část politické moci.
 
  • Zno­vu upevnění postavení a vlivu katolictví v Čechách mělo napomoci obnovení pražského arcibiskupství r. 1562 i příchod jezuitů.
  • Jezuitský řád - Tovaryš­stvo Ježíšovo - byl novým církevním řádem, jenž měl proti reformaci bojovat především pomocí vzdělání.
  • Jezuité zakládali školy a univerzity a na nich vzdělávali katolíky i nekatolíky.
  • Nečinili tak bez důvodu. Věděli, že vynikající vzdělání a důs­ledná výchova, které poskytovali, mohou vést k tomu, že student nakonec přestoupí na katolickou víru.
  • Nejednou tomu tak bylo i v Čechách a na Moravě.
  • Jezuité byli ovšem nejen velmi vzdělaný­mi, nýbrž i fanatickými a často i krutými šiřiteli ka­tolické víry.
  • Proto se někdy právě proti ním obra­cela nenávist nekatolíků.
 
  • K vítězství katolické církve nad reformací v Če­chách bylo ale ještě daleko.
  • Roku 1609 utrpěla ka­tolická církev dokonce významnou porážku.
  • Čeští nekatoličtí stavové si na císaři Rudolfu II. vymohli vydání tzv. Majestátu.
  • Touto listinou bylo v Če­chách každému šlechtici, měšťanu a dokonce i kaž­dému poddanému dovoleno vyznávat náboženství podle vlastního rozhodnutí.
  • Byla to v tehdejší Evropě ojedinělá náboženská svoboda.
  • Podobné pomě­ry panovaly i na Moravě.
  • Náboženská svoboda však neměla mít dlouhého trvání.

 

 
3) ČESKÁ PŘEDBĚLOHORSKÁ KULTURA
 
 
Renesanční umění
 
  • Ve třicátých letech 16. století se nedaleko Praž­ského hradu začal stavět nový zámeček.
  • Vypadal ale jinak než dosavadní takové stavby v Čechách či na Moravě.
  • Viditelně ho od nich odlišovalo kupříkladu sloupoví (tzv. arkády) kolem celé budovy.
  • Stavba připomínala staré antické řecké chrámy.
  • Také rozlehlá zahrada obklopující zámeček ze všech stran byla novinkou.
  • Rostly tu exotické rost­liny, byly v ní postaveny četné vodotrysky a vodní nádrže, bylo tu i bludiště.
  • Jak v podobě zámečku Letohrádku královny Anny, tak i Královské za­hrady kolem něj, se v Praze poprvé naplno uplatnil nový umělecký sloh - renesance.
  • S jeho prvními projevy se sice setkáváme již ve druhé polovině 15. století, ale teprve v první polovině 16. století plně zvítězil nad gotikou.
 
  • Po celých Čechách i na Moravě začala vyrůstat nova šlechtická sídla.
  • Vyšším nárokům na životní pohodlí i styl přestaly vyhovovat staré studené hrady.
  • Některé z nich byly opouštěny, jiné přesta­vovány na pohodlnější zámky.
  • Tak byl přestavěn např. hrad v Jindřichově Hradci či v moravské Tel­či.
  • Šlechta si budovala i zámky zcela nové.
  • Nád­herné renesanční zámky byly postaveny ve výcho­dočeském Opočně či ve Velkých Losinách na se­verní Moravě.
  • Na pražské Malé Straně zase vyrost­la řada městských šlechtických sídel - paláců.
  • Po vzoru šlechticů si své domy brzy začali pře­stavovat i stavět také měšťané.
  • Mnohá města dostala zcela nový vzhled. Renesanční podobu si dodnes uchovaly Třeboň, Telč či Slavonice.
 
  • Novou tvář šlechtických sídel i měst však nevy­tvářela jenom architektura.
  • Nutnou součástí rene­sančních staveb byla i malířská a sochařská výzdo­ba.
  • Vnější stěny zámků, paláců, domů i kostelů zdobily do omítky vyškrábané kresby nebo orna­menty - sgrafita), stropy a stěny místností zase mal­by.
  • Římsy a střechy byly často ozdobeny sochami.
  • Měnilo se i vnitřní vybavení domů.
  • Objevily se nové typy nábytku, kupříkladu skříň či příborník (kredenc), sloužící k ukládání nádobí nebo nádob s jídlem před hostinou.
  • Namísto krbů se stavěla výhřevnější kachlová kamna.
  • K vybavení rene­sančních místností patřily také četné umělecké předměty, obrazy, gobelíny nebo sochy.
  • Bohatě zdobeny byly i užitkové předměty - nábytek, ná­dobí, vázy.
 
  • Umělecké předměty se často záměrně sbíraly a soustřeďovaly do velkých sbírek.
  • Jednu z největších uměleckých sbírek vytvořil na Pražském hradě císař Rudolf II.
  • Za umění-milovným panovníkem přijížděli do Prahy četní umělci a z města se tak po dobu jeho vlády stalo jedno z předních kulturních center Evropy.
  • Z ob­rovského bohatství tzv. rudolfínského umění se však do dnešních dnů zachovalo jen málo.
  • V násle­dujících stoletích byly sbírky z větší části rozpro­dány či zničeny.
 
 
Literatura a vzdělanost
 
  • V rudolfínské době dosáhla svého vrcholu i čes­ká předbělohorská vzdělanost a literatura.
  • Plně ji ovládl humanismus, který v českém prostředí vy­rostl v tzv. český národní humanismus.
  • Podobně ja­ko v Německu či jiných zemích, kam pronikla re­formace, se spojil s reformačními myšlenkami.
  • Nejplněji se jejich prolnutí projevilo v nových pře­kladech Bible.
  • V nich se spojovala jazyková huma­nistická vzdělanost s úsilím o nový výklad Písma svatého.
  • Navíc tyto překlady pomáhaly utvářet i spisovné národní jazyky.
  • V Německu měl tako­vou úlohu překlad Martina Luthera, v Čechách překlad pořízený jednotou bratrskou - Bible Kralic­ká. 
  • Její jazyk se stal i základem našeho dnešního českého spisovného jazyka.
 
 
  • Bible kralická je českou tištěnou biblí, kterou z původních biblických jazyků (hebrejštiny, aramejštiny a řečtiny) přeložili překladatelé a teologové Jednoty bratrské.
  • Svůj název dostala podle místa vytištění, kterým byly jihomoravské Kralice.
  • Je to první český překlad bible z původních jazyků, nikoli z latinské Vulgáty.
  • Protože Jednota bratrská byla zakázaným náboženským uskupením, také jejich tiskárna působila tajně.
  • Tajná bratrská tiskárna byla nejprve (od r. 1503) v Litomyšli, od roku 1518 v Mladé Boleslavi.
  • Ve druhé polovině století (od r. 1562) pak v Ivančicích u Brna a od roku 1578 na tvrzi v Kralicích pod patronátem Jana ze Žerotína, který sídlil v blízké Náměšti.
  • Iniciátorem překladu byl bratrský biskup Jan Blahoslav.
  • První vydání Kralické bible vyšlo v šesti svazcích, proto se často označuje jménem „šestidílka“.
  • Rozdělení textu do šesti svazků bylo způsobeno tím, že se nejednalo jen o biblický text, ale i o rozsáhlé komentáře po stranách, díky kterým se text značně rozšířil. Komentáře a vsuvky byly následujícího druhu:
 
 
  • Velkou úlohu sehrávaly v tehdejší kultuře i ško­ly.
  • Čtení, psaní a počítání, stejně jako znalost latiny a některého dalšího cizího jazyka, zejména něm­činy, ale i italštiny, francouzštiny či španělštiny se stávaly pro stále větší počet šlechticů i měšťanů nezbytností.
  • Na školách se studenti seznamovali také se základy humanistické vzdělanosti.
  • Pro­střednictvím škol se vyšší vzdělanost šířila mezi stale širší okruh lidí.
 
  • V mnoha větších českých i moravských městech byly tzv. partikulární školy.
  • Byly to jakési dnešní střední školy. Vyučovalo se na nich latinsky a stu­denti byli připravováni k případnému studiu na uni­verzitě.
  • Větší část studentů odcházela na pražskou Karlovu univerzitu.
  • Ta měla v Praze již svou soupeřku, jezuitskou školu v Klementinu.
  • Patřilo k zá­sadám dobrého vzdělání, že studenti odcházeli alespoň na čas na studia i do ciziny.
  • Lákaly je pře­devším univerzity v Německu, ale i v Itálii, Francii a někteří se dostali i do Anglie.
  • Odtud si přinášeli nové znalosti a zkušenosti.
  • Česká vzdělanost a kul­tura se stále vice propojovaly s kulturou ostatní zá­padní Evropy.
  • Zbavovaly se tak jisté uzavřenosti, která byla nechtěným důsledkem husitství.
 
 

PIXEL - úvod2