Počátek husitské revoluce
Co musíte znát?
- Husův boj za pravdu nalezl v Čechách obrovskou odezvu.
- Počet přívrženců reformy církve – husitů – rychle stoupal.
- Do čela pražské chudiny se postavil strhující kazatel Jan Želivský.
- V červenci 1419, přitáhl k radnici dav husitských pražanů, vedený Želivským, a žádal propuštění husitů vězněných ve zdejším žaláři.
- Když konšelé odmítli, vzali husité radnici útokem a konšely vyházely z oken na nastavená kopí a meče.
- Podle latinského názvu okna se této události říká první pražská defenestrace.
- Zpráva o defenestraci rozčílila Václava IV. až k srdečnímu záchvatu, kterému zakrátko podlehl.
- V Čechách se rozhořela bouře husitské revoluce, která přerostla v dlouholeté války.
- Po smrti krále Václava IV. v roce 1419 zachvátil Čechy vír revoluce.
- Symbolem husitů se stal kalich.
- To na znamení toho, že podle své víry přijímali pod obojí.
- U svatého přijímání bylo věřícím symbolicky podáváno Kristovo tělo v podobě hostie (posvěcené oplatky).
- Kristovu krev jako víno z poháru - kalicha - v katolické církvi přijímali pouze vysvěcení kněží.
- Husité trvali na tom, že před Bohem jsou si všichni lidé rovni.
- Proto dávali hostii i víno z kalichu, tedy pod obojí, všem věřícím.
- K odkazu Mistra Jana Husa se hlásila nejen chudina, řemeslníci a venkovský lid, ale i měšťané a šlechta.
- Jejich představy a cíle se však mnohdy velmi lišily.
- Zatímco husitská šlechta byla v podstatě uspokojena přijímáním pod obojí a zabíráním církevního majetku, měšťané žádali důslednou reformu života církve podle zásad Bible.
- Venkovský lid, bezvýhradně věřící fanatickým kazatelům, doufal v konec tohoto hříšného světa a příchod království božího.
- Tam však mohli podle jejich víry vstoupit jen vyvolení.
- Část takto smýšlejících husitů si na skalnatém ostrohu nad řekou Lužnicí zbudovala nové město.
- Nazvali ho biblickým jménem Tábor.
- Tady se rozhodli žít podle božích zákonů, ve vzájemné rovnosti, jako bratři a sestry.
- Všechen svůj cenný majetek odevzdali do velkých kádí na náměstí, sloužil na obranu města.
- Postupem času však lidé zjistili že tato myšlenka je nereálná = postupem času od tohoto způsobu života upustili.
- Husitství však zachvátilo jen Čechy, zatímco Morava, Slezsko i Lužice nadále zůstaly katolické.
- Ale i v Čechách zůstalo mnoho katolíků - odpůrců husitů.
- Spory mezi oběma tábory přerostly v ozbrojený boj.
- Většina husitských bojovníků, prostých sedláků, nebyla k boji vycvičena a neměla ani řádné zbraně.
- Nemohli se utkat v rovnocenném zápase s obrněnými rytíři na koních.
- A tak si zpočátku k boji přizpůsobili nářadí, na které byli zvyklí: sekery, kosy a cepy.
- Před drtivými útoky rytířské jízdy se chránili za hradbami sestavenými z vozů.
- Naučili se také používat palné zbraně - píšťaly, hákovnice a děla.
Počátky husitské revoluce
- Papež společně se Zikmundem vypravil v letech 1420-1433 proti husitům 5 křížových výprav – husité j však všechny dokázali porazit.
- K jedné z prvních větších bitev mezi husity a královskými jezdci došlo roku 1420 u Sudoměře.
- Houfec asi 400 husitů tu dostihl silný oddíl obrněné jízdy.
- Husité se uchýlili na hráz mezi dvěma rybníky, z nichž jeden byl vypuštěný. Úzkou hráz přehradili vozy. Rytíři si zpočátku mysleli, že ani nebudou muset bojovat, že husity „rozdupou kopyty svých koní". Zaútočili po hrázi, ale přes vozovou hradbu neprorazili. Pustili se tedy přes vypuštěný rybník. Koně jim však začali zapadat do hlubokého bahna, a tak byli nakonec rádi, když se jim podařilo z rybníka vyváznout a dát se na ústup.
- Nová válečná taktika husitů slavila první úspěch. V bitvě se také poprvé vyznamenal zkušený bojovník Jan Žižka z Trocnova.
- Byl to jihočeský hejtman – za pobytu v Praze se seznámil s učením Husa a rozhodl se jej prosazovat zbraněmi.
- Ve vojsku vyžadoval přísnou kázeň.
- Už od mládí byl slepý na jedno oko, v roce 1421 přišel při obléhání hradu Rabí o druhé, ale i jako slepý dokázal úspěšně velet vojsku.
- Pod jeho vedením husité nikdy neprohráli.
- Zemřel roku 1424 u Přibyslavi při tažení na Moravu.
- Zatím na osiřelý český trůn vznesl nárok jeho právoplatný dědic, Václavův mladší bratr, uherský a římsko-německý král (a pozdější císař) Zikmund.
- Odmítal však jakékoli jednání s českou šlechtou (například o přijímání pod obojí) a žádal její úplné podrobení.
- Věřil, že si s českými „kacíři" poradí silou.
- Zikmund se nechal roku 1420 korunovat českým králem.
- Husité však jeho korunovaci neuznali, protože s nimi odmítl jednat.
- Rok nato byl oficiálně sesazen, české země tak postrádali krále.
- Teprve roku 1436 po skončení husitských válek byl Zikmund slavnostně v Praze korunován.
- Tento poslední mužský potomek rodu Lucemburků však rok po své korunovaci umírá.
- Husité pražští, táborští, husitská města i šlechta hledali program, který by je navzájem spojoval.
- Nakonec se sjednotili na čtyřech artikulech pražských (artikul znamená článek nebo bod).
- Tyto články zaručovaly: 1. svobodu kázání, 2. přijímání pod obojí, 3. odejmutí majetku církvi a 4. trestání těžkých hříchů u všech bez rozdílu postavení.
- Na zemském sněmu v Čáslavi roku 1421 byly tyto artikuly vyhlášeny jako zemský zákon.
- Sněm zároveň odmítl nároky krále Zikmunda na český trůn.
