Baroko

---

• Na sklonku 16. století se v Itálii začal rodit nový sloh - baroko.
• Jeho název pochází pravděpodobně od portugalského slova barocco, což znamená per­lu nepravidelného tvaru.
• Je to výstižné pojmenová­ní - vždyť právě nepravidelné formy, nádhera, oká­zalost a také křivky a oblouky dokonale vystihují tento nový umělecký směr.

• Baroko se rychle rozšířilo po celé Evropě i La­tinské Americe a ovládlo nejen architekturu a výtvarné umění, ale i literaturu, divadlo a hudbu.
• Sta­lo se tak posledním opravdu univerzálním umělec­kým i životním slohem.
• Spíše než na rozum působila barokní díla na city lidí.
• Vyjadřovala základní a hluboký protiklad do­by - dočasné a nedokonalé lidské žití na tomto světě ve srovnání s věčným životem na nebesích.
• Baroko bylo pevně spjato s katolickou vírou.
• Proto také nacházíme v barokních dílech tak často nábo­ženská témata.
• Církev umění bohatě podporovala a využívala jeho emocionální působení, aby v li­dech vzbuzovala víru a touhu po spasení.
• Baroko však nakonec proniklo i do protestantského světa - do Švýcarska, Nizozemí, severního Německa, Švédska...

• Asi nejvýrazněji se barokní vidění světa prosa­dilo v architektuře.
• Rozevláté křivky nahradily jednoduchou přímou linii, pravý úhel vystřídal ob­louk, čtverce či trojúhelníky kruh anebo ovál.
• Pros­tá vznešenost renesančních staveb se proměnila v ohňostroj okázalé nádhery, nešetřilo se zlatem, vzácnými dřevy, mramorem.
• Kostely měly působit jako obrazy nebe přenesené na zem, paláce či zám­ky obklopené zahradami s vodotrysky reprezento­valy bohatství a moc.

• např. klášter v Melku v Dolním Rakousku, kostel Santa Maria v Benátkách, chrám sv. Petra v Římě…

 

Významné památky u nás:

• K nejvýznamnějším barokním stavitelům patřil Ital Gian Lorenzo Bernini, zároveň malíř i sochař, který v barokním du­chu dokončil velkolepý chrám sv. Petra v Římě.
• Ve střední Evropě dosáhli nejvyšší úrovně rakouští stavitelé Johann Bernhardt Fischer z Erlachu a Lukas Hildebrandt, s jejichž stavbami se můžeme setkat i u nás.

• Také v malířství se nový směr začal rozvíjet v Itálii.
• Tón udával především Caravaggio, tvůrce monumentálních obrazů pro římské kostely.
• Ještě významnější jména však nacházíme v přísně katolickém Španělsku, kde myšlenky ba­roka nalezly plnou odezvu.
• Díla Diega Velazque­ze, Bartolomea Estebana Murilla a El Greca, původem Řeka, patří dodnes k pokladům světových galerií.

• Boha­tost palety a dramatičnost barokního mateřství při­lákaly však brzy i významné umělce z nekatolických zemí.
• A tak mezi barokními mistry nachází­me i nizozemské umělce zvučných jmen Franse Halse, Antoona van Dycka, Jana Steena a také malíře nejproslulejší - Petra Pavla Rubense a Rem­brandta van Rijna, nepřekonatelného mistra šerosvitu, hry světla a stínu.
• Díla nizozem­ských barokních malířů měla však své charakteris­tické zvláštnosti.
• Zdejší umělci se pohybovali v bohaté měšťanské společnosti, nepracovali tolik pro církev a šlechtu.
• Jako náměty volili proto pře­devším portréty, žánry, krajiny, zátiší a motivy ze skutečného života.

• Rembrandt van Rijn = Rembrandt vnesl do své malířské tvorby šerosvit neboli temnosvit, způsob malby, který pracuje s kontrasty světla a stínu. Za svůj život namaloval Rembrandt nesmírné množství obrazů a pláten. Zajímavé je velké množství autoportrétů. Rembrandt za svůj život namaloval na 800 obrazů, 300 grafických listů a 2000 kreseb.

 

• Barokní hudba byla velmi vznešená, majestátní.
• Oproti renesanční byla členitější, proměnlivější, užívala různé rytmy, melodie hlouběji vyjadřovala obsah zpívaných textů.
• Vznikaly i nové hudební formy - například sonáta, fuga a také opera.
• Ital­ská opera se stala brzy nepostradatelnou kulturní součástí všech evropských panovnických a šlech­tických dvorů.
• Oblíben byl zejména její výrazný prvek - árie.
• Objevují se i nové, dokonaleji znějící hudební nástroje.
• V chrámové hudbě dominují sa­mozřejmě varhany.

• Skladby italských hudebníků Claudia Monte­verdiho či Antonia Vival­diho jsou živé stále.
• Stejně tak dílo německého skladatele Georga Fridricha Händela, který většinu svých tvůrčích let strávil v Anglii.
• Nejvýraznějším představitelem barokní hudby byl Johann Sebastian Bach, skla­datel a nedostižný varhaník. 

• Barokní styl pronikl i do literatury.
• Také zde se projevil jak náboženskými tématy, tak bohatým a rozvitým stylem, slovními hříčkami, novotvary i složitou stavbou vět.
• Snad nejznámějším příkla­dem barokního spisovatele může být Miguel de Cervantes, tvůrce nesmrtel­ného dona Quijota.
• Ještě vice se baroko uplatnilo v divadle.
• Objevily se nové žánry (například již zmiňovaná opera), změnilo se i prostorové uspořádání divadel, jejich archi­tektura a dekorace - přibližně do dnešní podoby.

• Do českých zemí vstoupil barokní sloh v jejich nejtěžších chvílích - po prohrané bitvě na Bílé hoře.
• Brzy tu však zapustil kořeny tak hluboké, že vtiskl českým městům i krajině charakteristický a nezaměnitelný ráz na celá staletí.

• Zprvu cizí sloh v našich krajích rychle zdomác­něl a při zachování svých základních prvků se pře­tvořil na typické české baroko.
• V novém stylu nevznikaly jen chrámy, kláštery, nádherou překy­pující paláce, úřední budovy či domy měšťanů.
• Stal se doslova lidovým. Na venkově rostly po stovkách prosté kostelíky, kapličky a později, ze­jména v 19. století, i selské statky.
• Spojovaly nový sloh se starou tradicí lidových staveb, byly nejen barokní, ale zároveň i typicky české.
• Mistrně vy­užívaly jeden z výrazných znaků baroka - dokona­lé splynutí stavby s okolní krajinou.

• Velké a významné stavby vznikaly především na objednávku šlechty a církve.
• Bohatí stavebníci si zprvu zvali osvědčené umělce z ciziny.
• Často přicházely celé rodiny, které se pak v Čechách usa­dily a tvořily mnohdy i po řadu generací.
• Tak při­chází z Itálie například Carlo Lurago, aby postavil naši největší barokní církevní stavbu - pražské Klementinum.
• Z Itálie byl povo­lán i Francesco Carrati, tvůrce Černínského paláce na Hradčanech.
• K těm nejvý­znamnějším patřil také Francouz Jean Baptiste Mathey, tvůrce chrámu sv. Fran­tiška na Křižovnickém náměstí v Praze nebo zám­ku v Tróji.

• Svého vrcholu a evropské úrovně dosáhlo baro­ko u nás v dílech Jana Blažeje Santiniho-Aichla a otce a syna Dienzenhoferů.
• Santiniho tvorba byla velmi bohatá - poutní kostel na Zelené Hoře, zámek Karlova Koruna v Chlumci nad Cidlinou, kláštery na Zbraslavi a v Kladru­bech, pražské paláce Šternberský, Morzinský...

• Kryštof Dienzenhofer přišel do Čech z Bavor a jako stavitel úzce spolupracoval s architektem Santinim.
• Jeho syn Kilián Ignác Dienzenhofer se stal pokračovatelem rodinné tra­dice, ale byl už pevně spjat s českým prostředím.
• Ze stovek skvělých staveb těchto mistrů uveďme alespoň v Praze malostranský chrám sv. Mikuláše, kostel sv. Jana na Skalce, sv. Tomáše na Malé Stra­ně či kláštery v Broumově nebo v Kutné Hoře.

• Na Moravě hojně působili slavní vídeňští archi­tekti Johann Bernhardt Fischer z Erlachu (na­příklad zámek ve Vranově nad Dyji) a Lukas Hil­debrandt, podle jehož plánů byl vystavěn napří­klad klášter v Louce či kostel v Židlochovicích.

• Barokní stavby bývaly vždy komplexním uměleckým dílem.
• Neodmyslitelně k ním patřila i sochařská a malířská výzdoba.
• Nejvýznamnějším sochařem počátků baroka u nás byl Jan Jiří Bendl, autor sochy sv. Václava, která kdysi stávala na pražském Václavském náměstí (dnes na Vyšehradě).
• K největším barokním mistrům však patřili Ferdinand Maxmilián Bro­koff a Matyáš Bernard Braun, s jejichž díly se můžeme setkat v Praze například na Karlově mos­tě.
• Unikátní dílo, alegorické sochy Ctností a Neřes­tí a další plastiky tesané do pískovcových skal, vy­tvořil Braun v Kuksu, na panství uměnímilovného hraběte Šporka.

• Zatímco význační stavitelé k nám většinou při­cházeli z ciziny, mezi malíři se výrazně prosadili i domácí umělci.
• Své náměty hledali především v náboženské tematice, jak to žádala doba.
• Kromě obrazů na plátně či dřevě kvetlo v baroku i umění nástěnné či stropní fresky, zejména při výzdobě chrámů nebo slavnostních sálů i prostor v palácích a zámcích.
• Dodnes se v pražských, ale často i v malých venkovských kostelích můžeme setkat s díly Kar­la Škréty, Václava Vavřince Reinera či Petra Brandla.
• Pověst vynikajícího portrétisty si získal Jan Kupecký, z náboženských důvodů pobývající většinou v cizině.
• Světovou proslulost nabyl další emigrant Václav Hollar, vynikající grafik žijící v Nizozemí a Anglii.
• Jeho grafické listy, mapy, portréty či veduty (pohledy na města) vynikají přesností, vzácnou čistotou výrazu a jemností.

• Vynikající úrovně dosáhla i česká barokní hud­ba.
• Díla Pavla Josefa Vejvanovského, činného ve službách olomouckého biskupa, vynikala melodic­kou nápaditostí.
• Vytvořil i řadu chrámových skladeb - mší, nešpor a podobně.
• Na dvoře saského kurfiřta vynikl zase Jan Dismas Zelenka.
• Čeští muzikanti působili nejen doma, ale rozlétli se do celé Evropy.
• Právě díky jim se v 18. století zrodilo rčení o Čechách jako o konzervatoři Evropy.

• Česká literatura doby baroka se dosti jedno­stranně soustřeďovala především na duchovní díla (duchovní poezie, kázání).
• Významným autorem té doby byl historik Bohuslav Balbín, příslušník jezuitského řádu, velký český vlastenec.
• Psal latin­sky, jeho přítel Tomáš Pešina z Čechorodu nám však zanechal své dílo (například dějiny Moravy) v češtině.
• Snad nejkrásnější ukázky českého jazyka té doby nalezneme v poezii Adama Michny z Ot­radovic, autora mnoha písní, ve kterých je ve vzácném souladu slovo s hudbou.